Nemocní v roli zločinců

Nemocní v roli zločinců

Kon­troverzní konopí. Léčivé účinky marihuany, která je u nás považována za nelegální drogu, před šedesáti lety objevili právě čeští vědci. Pomáhá při roztroušené skleróze či rakovině. Přesto patříme k zemím, kde stále ještě není na předpis a jejím sháněním nemocní riskují konflikt se zákonem.

Osmadvacetiletá Martina Jeníková by si nikdy nemyslela, že bude dealerkou drog. „Že zrovna já, která ani nepřechází na červenou, budu dealerkou drog,“ kroutí hlavou. Trestným činem je totiž u nás držení více než 15 gramů marihuany, přičemž zásoby konopí jsou u Jeníkových mnohem vyšší.

Její otec, devětapadesátiletý muž, je totiž kvůli rakovině prostaty na chemoterapii. Jediné, co mu pomáhá přežít léčbu, je právě marihuana. „Při první chemoterapii zvracel, kudy chodil, na ulici ho považovali za opilce a odvraceli se od něj s nechutnými poznámkami. To je pro důstojného, svéprávného chlapa strašné ponížení,“ vypráví dcera.

Když se pak nemoc vrátila, byli poučenější. Martina mu nabídla jointa a otci, kuřákovi doutníků, nedělalo problém si jej dát. Od té doby kouří konopí pravidelně, nezvrací a má chuť k jídlu. I jeho bolesti jsou snesitelnější.

Čtyřiapadesátiletá Jana Krčmářová je sama pacientkou. Má roztroušenou sklerózu, nevyléčitelnou nemoc, u níž lze jen pozastavit průběh. Chodí špatně, třaslavě, když se chce napít, tekutinu rozlije. Ruce jí vibrují a ona jen stěží udrží hrnek.

„Od doby, co jsem začala s tímhle, je to mnohem lepší,“ ukazuje Jana na speciální přístroj, díky němuž může vdechovat účinné látky z konopí. Protože kouření marihuany je pro léčbu nejméně účinné, lepší jsou jiné způsoby získávání léčivé látky. Třeba výtažek v alkoholu, mleté konopí podávané v jídle nebo právě inhalace.

Konopí u Jany Krčmářové zastavuje třas a svalové křeče. „Pak můžu ráno vstát z postele, sama si udělat snídani, napít se, aniž bych musela použít brčko. Ale jde i o tak jednoduché věci, jako je vyčištění zubů, o to se špatně člověku prosí u jiných,“ říká.

Léčivé účinky nás nezajímají

Nechtějí zveřejnit město, kde žijí, protože tím, co dělají, překračují zákon. Podobně je na tom i devětatřicetiletý Petr Kodym (rakovina střev a konečníku, neléčitelné poslední stadium), Martina Kafková (43 let, roztroušená skleróza), Hana Sibřinová (roztroušená skleróza), Čechokanaďan Philip Polívka, synovec známého herce Bolka Polívky, který má taktéž roztroušenou sklerózu a téměř zázračně došlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu díky konopí.

Konopí seté má totiž prokazatelně léčebné účinky. A přestože vláda před několika dny přijala Národní protidrogovou strategii, znamená to jen další vyhlášení cílů boje proti drogám. O tom, že některé nejen ubližují, ale i pomáhají, ve vládním dokumentu není ani zmínka. Tím se u nás, na rozdíl od jiných států, nikdo nezabývá.

Marihuana zmírňuje svalové křeče, mimo jiné i u Parkinsonovy choroby, proti které jinak máloco zabírá. Tiší bolest, působí proti nechutenství, nevolnostem a zvracení u lidí po chemoterapii či s AIDS. Pomáhá i lidem s roztroušenou sklerózou, s alzheimerem a u vážných kožních nemocí, jako je lupénka. Dokonce pomáhá při léčbě zeleného zákalu, u Crohnovy choroby, epilepsie či revmatoidní artritidy.

Že to funguje a nejde o pouhé omámení mozku – že by se zkrátka jen „zhulený pacient“ na chvíli subjektivně cítil lépe – je nesporné. Jenže lidé, jimž konopí pomáhá, překračují zákony a balancují na hranici kriminálu.

Konopí u nás pomáhá bojovat s nemocí stovkám pacientů. Řada z nichmá kde brát svůj lék díky Dušanu Dvořákovi, psychoterapeutovi z Olomouce, který je pro pacienty z celé republiky pěstuje. Problémům se zákonem se nevyhnul, i když mu rukou loni dokonce potřásl i premiér Fischer.

Také lékaři o konopí nahlas hovořit nechtějí. Nanejvýš přiznají, že vědí o tom, že jejich pacient se jím léčí. Pochopitelněmu nijak nepomohou konopí sehnat. To pro osmadvacetiletou Martinu Jeníkovou není problém, ale třeba pro šedesátiletou ženu s parkinsonem ano – ta neví, kde hledat dealera.

Budeme poslední na světě?

Je to paradox. Právě Češi totiž před šedesáti lety přišli na léčebné účinky konopí. Spoluobjevitelem endokanabinoidových receptorů v těle, což v podstatě pomohlo vysvětlit, proč konopí léčí, je profesor původem z olomoucké Lékařské fakulty Univerzity Palackého Lumír Hanuš. Dnes žije v Jeruzalémě a učí na Hebrejské univerzitě.

A byl to také český vědec z olomoucké lékařské fakulty Zdeněk Krejčí, kdo v roce 1950 odhalil léčivé účinky konopí. Přesněji – znovuobjevil, protože jeho léčebné účinky se využívaly už před pěti tisíci lety.

„Je množství prací, které prokazují, že konopí nejen odstraňuje symptomy, ale i léčí. Právě ta látka, která dělá rostlinu psychoaktivní, je ta, která léčí,“ říká Hanuš. „Věřím, že když jsme byli v novodobé léčbě konopím kdysi ve světě první, nebudeme poslední co do legalizace léčebného konopí,“ dodává.

Řada zemí už přijala pravidla pro léčbu konopím, takže pacienti se mají šanci dostat k rostlinám, aniž by se museli bát policie. Jen namátkou: pravidla má čtrnáct z jedenapadesáti amerických zemí. Pravda, třeba v Kalifornii je systém tak benevolentní, že razítko „pacient s marihuanou“ dostanete, i když si lékaři postěžujete jen na úporné bolesti hlavy.

Předsedkyně sdružení pacientských organizací Jana Petrenko vzpomíná, jak její bratr za oceánem už před dvaceti lety při léčbě chemoterapií dostával přímo v nemocnici jako podpůrnou léčbu právě konopí. „A bylo to to jediné, po čem nezvracel,“ zdůrazňuje.

„Svůj systém má i řada dalších zemí, a to včetně Řecka nebo Izraele,“ říká lékař Tomáš Zábranský, jak jinak – původem z Olomouce. Dnes je jedním z našich největších odborníků na drogy a působí v centru adiktologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Právě on je jedním z hlavních hybatelů toho, že se o léčbě konopím nedávno začala vést diskuse lékařů, právníků, pacientů a politiků na půdě Poslanecké sněmovny.

V Česku totiž pacienti často končí před soudem. Své o tom ví jak umírající Petr Kodym, tak „zásobovač pacientů“ Dušan Dvořák a desítky dalších nemocných.

Soudce čtyřicetikilového muže v posledním stadiu rakoviny zřejmě nepotrestá, ale sázet na to nelze. Jediný dokument, který u nás existuje ve prospěch léčby konopím, je dva roky staré rozhodnutí Nejvyššího soudu, že pěstovat marihuanu pro léčbu není trestný čin. Jenže české právo nezná precedens, takže každý soudce může dál rozhodovat podle platných zákonů. A podle nich jsou pacienti pěstující si konopí pro léčbu vesměs kriminálníci.

Něco se však pomalu mění. Svědčí o tom právě nedávný seminář, který zaštítil stínový ministr vnitra Ivan Langer a podílela se na něm i 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy.

Až tady měl člověk šanci se dozvědět, že u nás v tichosti proběhl klinický výzkum na pacientech s roztroušenou sklerózou a také jak konopí pomáhá – přesněji řečeno konopí transformované do ústního spreje s názvem Sativex. Ukázalo se, že velmi, i když je konopí rostlina, která se příliš spoutat do tabletek nedá – její účinky jsou pak nižší. Řešením je výdej na předpis

„Studie byly tři a z výsledků vyplývá jasné zlepšení pacientů se sativexem, a to i u pacientů odolných vůči jiné protikřečové léčbě,“ říká lékařka Iveta Nováková z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. „Negativní účinky byly přitom jen mírné (sucho v ústech, únava) a pacienti se cítili významně lépe i co se týče bolesti či kvality spánku.“ A nešlo jen o subjektivní pocity – lékaři pacienty hodnotili i objektivně. Například o kolik více ujdou. I tady se prokázal významný rozdíl.

A co dál?

V podstatě existují tři způsoby, jak se stát může postarat o to, aby lidé měli přístup ke konopí.

Stát může drogu sám pěstovat a vydávat nemocným. Nebo může rozdat licence ke zřízení pěstíren soukromníkům, kteří budou kontrolovatelní, a pacienti si buď k nim, nebo do lékárny budou pro rostlinky chodit. Samozřejmě s razítkem od lékaře. Nebo mohou pacienti dostat povolení pěstovat si drogu pro léčebné účely sami.

Které řešení by bylo nejlepší? Podle Ivana Langera je to forma licencí pro pěstitele a následující distribuční kanál přes lékárny v rámci „striktně definovaného a úniky na nelegální trh vylučujícího procesu“. Roli hlídače by plnil Státní ústav pro kontrolu léčiv, který není proti.

„V lékárnách by pak bylo konopí k vyzvednutí oproti předpisu,“ říká Langer. „Samopěstování konopí se mi jeví pro Česko nevhodné. Při takovém modelu nemůže určená agentura kontrolovat kvalitu, tedy zdravotní neškodnost konopí, a taky bych se tady obával úniků na černý trh,“ dodává. Souhlasí i Tomáš Zábranský.

Jenže Instituce hrají dál roli mrtvého brouka, částečně kvůli stigmatizaci konopí jako nelegální drogy. „Je to od lékařů krajně neracionální, protože například opiovou tinkturu v medicíně běžně používáme bez ohledu na to, že přírodní opium i z něj vyráběný heroin bývají zneužívány narkomany,“ říká Langer, mimo jiné sám lékař.

Problém je, že čeští lékaři se bojí předepisovat i morfium. Jeho spotřeba u nás tak patří k nejnižším v Evropě. Bojí se, aby se pacient nestal závislým. Když pomineme, že lidem ve čtvrté fázi rakoviny čehokoliv je to jedno, protože jim zbývají jen týdny života, pak to znamená jediné: pacienti u nás zbytečně trpí bolestí.

Mimo to: zneužívají se benzodiazepiny, léky na spaní a na nervy, v psychiatrických léčebnách u nás je až dvacet procent žen a pět procent mužů, kteří jsou na nich závislí. A přece nikdo neuvažuje, že bychom neurol či lexaurin zakázali. Stejně tak umožnit léčbu konopím neznamená legalizovat marihuanu.

„Jde o to, dát tomu právní rámec, aby se pacienti k léku legálně dostali. Šlo by to jednoduchou úpravou zákona o omamných psychotropních látkách tak, aby umožňoval nejen užívání konopí a látek z něj k terapeutickým účelům, ale i legální pěstování psychotropního konopí a výrobu léčebných přípravků či potravinových doplňků z něj,“ říká Zábranský.

Tím se z našeho zákona stane zákon evropský – bude uveden plně do souladu s Mezinárodními úmluvami OSN. Uvidíme, jak se k tomu postaví politici, kteří vyhrají volby.